Jak jsem projížděla Belgií

Jednoho krásného dne jsem se vydala do Holandska.. přes Belgii, nejprve do Bruselu  letadlem a pak dál vlakem. První dojmy popíšu, na dojmy další si asi budu muset chvíli počkat. Přeci jen, když beru i zpáteční cestu, budu trávit v Belgii tak 6 hodin čistého času, z toho  4 ve vlaku, 2 na letišti.

Muj nápadník, i neco špital franouzsky, och .)Zuzana Taucová

Tentokrát však nečekejte žádné veselé příhody, tedy žádné extra zábavné čtení, prostě dojmy, vjemy, postřehy. Příště, až budu trávit čas i jinde, než ve vlaku, to snad bude lepší .)

Začnu ale v Praze. Letím s Brusseles Airlines, s těmi jsem ještě neletěla, jsem zvyklá na low-costy, aneb letadla pro socky, říká se tomu taky budget travelling. Čekám tedy, zda budu ohromena něčím novým. Nejsem, letadlo má dokonce o jednu sedačku v řadě míň, než má stará známá soc-letadla, v levé řadě 2 sedačky, v pravé 3. Ikdyž -  „letušáka“ jsem v low costech ještě neviděla! Palec nahoru!

Business třída v letadle vypadala tak, že na třech sedačkách byla na opěradle cedule „business class“. No dobře, možná k tomu měli i nějaký servis navíc, na rozdíl od nás, obyčejných cestujících v třídě economy. Občerstvení za eura, na zpáteční cestě má být refreshment on board (občerstvení na palubě),  budu se tedy těšit.

Cesta trvala děsně krátce, ani jsem se nestihla prospat, pch. Nejprve jsem si totiž četla prospekty, takový ten magazín letecké společnosti. Mimo jiné jsem se tam dověděla o podniku v Praze, který vypadá zajímavě -  alespoň podle názvu. Má mít co do činění s filmem Pulp Ficiton. Určitě se tam po návratu skočím podívat.

Pak jsem ještě chvíli koukala z okna;  skoro všichni jsme seděli u okna, narváno nebylo. Jen co jsem zabrala, vzbudil mě pilot, že se máme spakovat a za chvíli čau. Dobrá tedy. V tom magazínu jsem také objevila plán letiště, který jsem si nastudovala, takže jsem nebyla překvapená, že cesta k baggage claim (výdeji zavazadel) je dlouhá asi 3 kilometry. U pásu jsem byla první a čekala jsem, až se začne něco dít.  Uběhlo asi 5 minut a pás se rozjel! A  první zavazadlo, co z něj vypadlo, bylo moje zavazadlo! Pecka! Druhý  přijel kufr pána, co k pásu přišel hned po mě. Chvíli na mě padla paranoia, že Belgie nás sleduje! Aneb kdo dřív přijde, ten dřív mele a to doslova a popořádku. Nicméně na rozvíjení teorií nebyl čas, popadla jsem kufřík na kolečkách a přesouvala se po schodech níž a níž a níž, až k vlaku. Koupila jsem si lístek, pán mi rychle řekl, kde mám přestupovat, já mu to ještě rychlejc odkejvala -  mám to přeci vytištěné a hurá na vlak. Přijel asi za 5 minut.

Čekala jsem hypermoderní vlak, ale přijelo něco, co by klidně mohlo jezdit i v České republice a nijak by to nevyčnívalo. Akorát sedačky nebyly potažené vínovou koženkou, ale zelenou. A stolečky u okna byly o něco větší. Byl to zastávkový vlak.

Lidé sedící okolo mne se bavili francouzsky, měla jsem radost, sem tam jsem i něco rozuměla. Nicméně jsem se začala bát, že přestoupím špatně a dojedu úplně jinam , než chci, a netrpělivě jsem vyhlížela průvodčího. Přišla průvodčí, taková mladá holčina, ověřovala jsem informace z mého vytištěného papíru -  bylo to jinak, paní mi to i napsala,  merci beaucoup (děkuji pěkně).

To už jsme se blížili k nádraží Brusseles Nord. Když se přijíždí na pražské hlavní nádraží z východu, jsou tam také  -  podle mne – zajímavé domečky, s terasami, balkóny, bordelem, ale musím říct že Belgie je hravě strčila do kapsy! Miliony výklenků, přístřešku, již jmenovaných teras, balkónů, dvorků, sem tam bordel, sem tam člověk..to já rád! Nemohla jsem se vynadívat! Za nimi pak hlavně u nádraží byly vidět paneláky -  staré i nové budovy, ale co už. Za chvíli jsem již seděla v druhém vlaku a jela kus stejnou cestou zpět a pak dál, směr Liege Guillemins, a tam těch domečků bylo jak naseto! A celkem i dost lidí venku, tak taky v neděli odpoledne.. A lidi se slunili, jedli, pili, něco psali či četli, vlak vůbec nevnímali. Což chápu, bydlet u trati, taky se nevzrušuju nějakým vlakem, nicméně dojem to ve mne zanechalo takový, že Belgie a Belgičani taky jen tak mimochodem jako jsou a pokud vy jedete nebo jdete okolo, dobrá, proč ne, ale jim to jako je v podstatě jedno.  Ano, chápu, že takle bych mohla vnímat lidi u kolejí v každé zemi, nicméně já jsem si tento vjem  teď  přišpendlila k Belgii.

Vrátím se k vlaku -  tento druhý byl Intercity, sedačky byly takové ty chlupaté, na oknech stahovací rolety, ne ušmudlané závěsy jak u nás. Ikdyž co já vím, co je u nás v lepších vlacích. Pod držáky na zavazadla visící u stropu visely výchovné cedule. A měla jsem tam dokonce nápadníka! Černošské miminko v kožené bundě -  s dudlíkem .))

Hned při výjezdu z Brusselles Nord jsem při sledování okolí zahlédla Atomium a nějaký kostel, hodně vysoký, to si dohledám, co to je. Tak alespoň něco typického bruselského jsem viděla.. S sebou jsem měla alespoň malého průvodce po Bruselu, takže teď můžu dělat chytrou a sdělit vám, že čokoláda byla objevena v 19. Století díky kakaovníku v belgickém Kongu (Brusel průvodce s mapou , CPress).

Na dalším přestupu jsem se rozhodla, že se občerstvím. Šla jsem do  něco froid (teplo), a asi 5 minut si připravovala, jak si francouzsky objednám. Ž vudré peti sánvič avek žambon e fromáž silvuple! (chtěla bych malý sendvič se šunkou a sýrem prosím) - avek mayo? (s majolkou?) -  oui (ano)  -  avek  tomatosalat? (s rajčatovým salátem?)– oui (ano). A pak  měla paní sendvičářka v ruce pytlík, ale nakonec mi to dala na tác.. Can I get the sack please?  Vyhrkla jsem už anglicky toužíc po pytlíku. No francouzsky bych to taky téměř dokázala! Est-ce je peu (Zdalipak bych  mohla..)..mno a teď nevím dostat  a le sac,  (sáček) jasný, tečka. Tak příště. Nicméně své francouzštinářce se pochlubím i tak!

A tím první část mého  belgického dobrodružství pomalu končí.  Další vlak, další cesta s obrovským šťovíkem podél cest, sem tam opět rozkošné domečky. A pak.. Nizozemí.

Tak čau Belgie, někdy příště i jinde než na trati!