Chodíte rádi k lékaři?

Já třeba ano! Přijde mi to jako ohromné dobrodružství - něco jiného, než sedět na kancelářské židli: člověk vlastně jede na výlet, pak potká spoustu nových lidí  :) a nakonec lékaře, vzdělaného člověka, který se o něj zpravidla postará, porad, pomůže, ulehčí. A jednak prostě.. mám pro lékaře slabost!  :)

Nedávno jsem takto na „výlet“ k lékaři jela, k Apolinářovi. To místo samo o sobě už je kouzelné! Člověk má pocit, že jde na návštěvu do pohádkového  hradu.  Chodbami a chodbičkami jsem došla na místo určení a posadila se mezi sto dalších žen, které také přijely za dobrodružstvím!  Chvíli jsem si četla, chvíli jen tak seděla a užívala si moc přítomného okamžiku a sluníčko, jenž se dovnitř vkrádalo okny. Následně jsem si začala psát smsky s kamarádkou, která, po operaci žlučníku, zrovna v té chvíli byla také v čekárně u lékaře.  A než jsem přišla na řadu – což ještě nějakou tu chvíli trvalo -  jsem se smála a smála a smála. Paní v čekárně si asi mysleli, že jsem místo k Apolinářovi měla jet rovnou do Bohnic!

A co mě tak pobavilo? Chm, kamarádka psala, jak jsou lidé nerudní a naštvaní,  a to sice na doktora! Proč? Protože musejí čekat! Asi si myslí, že doktor je za zavřenými dveřmi pohodlně posazen do svého křesla, nohy má nahoře a má legraci z toho, jak lidé čekají  a čekají a čekají.. Možná se také občas koukne klíčkovou dirkou, aby se více pobavil!

Odepsala jsem, že lidé jsou pomatení, doktor přeci nemůže za to, že do čekárny přišel někdo dřív, než já! Tedy pokud chci být na někoho naštvaná, logicky není to doktor, ale ti drzí lidé, kteří byli tak troufalí, že vstali dříve, vyjeli dříve, přišli dříve a já, ubohá, teď kvůli nim musím čekat! Takže pokud chci na někoho nadávat, měla bych své nadávky, brblání a připomínky směřovat na ně, aby si to příště nedovolili! Takže ku příkladu, pokud mate sklony se také takto rozčilovat, příště, až si budete chtít postěžovat -  nakloňte se spiklenecky ke své sousedce či sousedovi a zkuste třeba: “To je hrozný! Už tu čekám od 7 a pořád nejsem na řadě! “ Načež soused zpravidla čeká ještě dýl než vy, s čímž se také pochlubí,  a teď nastává vaše chvíle - pořádně jej zpražte!  “Jak si toto můžete dovolit, taková drzost! Kdo vám dovolil vstát již v 5 a přijet sem dřív, než já! Takto bychom nebyli kamarádi! To se nesmí opakovat!” a nezapomeňte se pořádně zamračit, aby se slova neminula účinkem!

Kamarádka pak psala, že si ty stehy klidně vyndá sama, že nemusí otravovat doktora. A budou-li lidé v čekárně chtít, že je take ošetří, když ji zaplatí, ať nemusí čekat. Dobrý nápad, řekla jsem si! Že bych podobnou praxi zavedla i v „mé“ čekárně? Že bych začla ženám osahávat prsa a následně po nich vymáhala platbu? Tento sled událostí jsem okoukala u čističů oken u aut, také se neptají, sklo trošku vyčistí a pak se domáhají platby! No nejsem si však jistá, zda bych sklidila úspěch ..

Během čekání na doktora mi začalo kručet v bříšku, holt jsem ráno nesnídala, abych stihla naštvat co nejvíc lidí, co přijdou po mne! Kamarádka take psala, že má hlad a litovala, že si nevzala piknikový koš, že by jej ráda rozložila v čekárně a s chutí pojedla. Dobrý nápad! Proč si čekání prostě neužít, se vším všudy, že? :)

… a tím moje čekárnové dobrodružství pro tento den skončilo.. šla jsem na řadu. Jako poslední. Dobrá, tentokrát jsem moc lidí nenaštvala, kupodivu ani oni mne..na doktora jsme se nezlobila, ba právě naopak.  Z ordinace jsem byla venku za tři minuty, s žádankou na vyšetření  v ruce. Takže hurá hurá, další dobrodružství na sebe nenechá dlouho čekat! .)

.. a hlavně si myslím, že nemoci jsou způsobeny psychikou samotného člověka, tedy každá  nemoc je šancí, jak se stát novým a lepším..