Zatím jsme nezvracela, ale není všem dnům konec a obávám se, že jednoho pěkného, slunečného a teplého dne to přijde, a prostě se někomu vyzvracím za krk. Naposledy mi smrděl pán v autobuse, seděl přede mnou. Ó ta cesta z jedné zastávky na druhou, kde naštěstí vystoupil, byla tak dlouhá, jako nikdy předtím! A hlavně jsem si málem vykroutila krk, jak jsem oddalovala hlavu a tedy hlavně nosík od mého milého spoluobčana. Téměř jsem šňupala špínu z oken! Pro tentokrát bylo nebezpečí zažehnáno, ale obávám se, že až k tomu jednou dojde, tak se dotyčné osobě omluvím stylem jako: „Nezlobte se, ale vy jste tak strašně smrděl/a, že já za to opravdu nemůžu!“ A je to tak! Nabízí se však otázka: a může za to ten smraďoch? Dobře, můžou to mít daný od přírody, ale v tom případě maj podpořit drogistický průmysl co to jde, jinak prostě a zkrátka riskují, že je někdo pobleje!
Já sama si raději udělám zásoby parfemů, voňavek atp, které na sebe aplikuji i přes časté sprchování, okolo porodu prý matka také vydává různé pachy, asi aby ji to nebožátko našlo.. po čichu. Doufám ale, že se mé nebožátko nepřicucne k prsu nějakého poblíž stojícího či sedícího ošklivého pána, který můj pach přebije!
Na závěr jsem si vzpomněla na jednoduchou a stručnou radu od kamarádky, které jsem si nedávno na smraďochy také stěžovala: „Tak dejchej pusou“. Což o to, asi to začnu praktikovat, ale s rostoucím břiškem se bude zároveň zvyšovat riziko, že mě ostatní povalí na zem myslíc si, že začínám rodit! No nechme se překvapit .)