Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak jsem jela na služebku aneb když už, tak už

2. 04. 2015 17:54:24
Kolega čekal venku, když jsem mu psala sms, že budem končit. Dělala jsem rozhovor v takovém, no, skoro zaplivaném baru, hodinu od Prahy. Přišel, mávla jsem na něj a pám: „Do pěti minut můžeme jet.“ „Nemůžeme,“ odvětil, „baterka odešla.“ Aha, bezva.

Co mám dítě, na služebku se už moc často nedostanu. Proto jsem měla radost, když se mi podařilo sehnat osobu vhodnou na rozhovor mimo Prahu. Díky zpovídáné, že si se mnou povídala opravdu otevřeně o věcech, o kterých je těžké mluvit, natož pak je zažít.

Služební auto zatím řídit nemůžu, musím si na to udělat takovej ten papírek, proto mě vezl kolega. Cesta tam probíhala v pořádku, trochu větru, trochu sněhu. Chtěla jsem teda akorát zastavit u bankáče, měla jsem asi dvě sta, abych mohla zpovídanou pozvat i na jídlo. Kolega to asi přeslech, ukázal mi sice, kde je bankomat, když jsme jeli kolem, a že se stavíme po cestě zpět.

A teď ta baterka ve věčnýc h lovištích! Co teď? Bylo okolo 13 hodiny, kolega měl být ve čtyři na jiném místě, já maximálně do pěti ve školce, jinak hrozilo, že zavolaj sociálku a pro dítě si půjdu místo do školky do děcáku. No, zavolali jsme asistenční službu, se kterou má zaměstnavatel smlouvu. Že přijedou. To bylo 13:20. Ve 13:45 jsem jim tam zas volala, kde jsou a kdy jako přijedou, že musím stihnout školku. Prej za bukem a že se ozvou, říkal dispečer. Ozvali se za čtvrt hodiny, že za půl jsou tam. Přitom běžná dojezdová doba má být 45min, jak říkal dispečer. Pche!

No nedalo se svítit, čekali jsme, já už nervozně koukala na hodinky, taky do telefonu na jízdní řád autobusů. Hoďka do Prahy, hoďka přes Prahu, před třetí max bych měla vyjet, kdyby se někde sekli. Řádila totiž slušná vánice, sněhová.

Přijeli – konečně – a začali nakládat auto. To bylo asi 14:30. Už už jsme skoro nastupovali do odtahového auta, když přiběhla paní z báru, zda to není moje peněženka. No, byla! Děkovala jsem odtahovce, že nespěchala. A taky kolegovi, že jsme nezastavili u bankáče. V peněžence bylo jen kilo. A známe – příležitost dělá zloděje! Kilo zas taková příležitost naštěstí není.

Po cestě dom jsem si vzpomněla, že jsem ji nechala na we ce. Platila jsem totiž, pak si šla odskočit a pooložila ji na ten zásobník s papírem. A nechala ji tam.

V Praze jsem vyskočila u metra a v metru koukám do peněženky, že si koupím pizzu, měla jsem hlad. Ještě jsem ji zběžně projela. A hele, kdepak mám občanku a řidičák? Že by si je nechali v tom báru? No dopr, takže poletím do školky a pak na policajtárnu. Prima. Přeci jen bych byla nerada, aby si na mé dva doklady někdo cosi pujčil, že.

Za pět minut, kdy jsem si představovala, jak ten výlet pěkně zakončím u policajtů, mě napadlo, esi já jsem ty doklady nenechala ve skenru! Asi před týdnem, čtrnácti dny, jsem je skenovala kvůli založení účtu online. Jeď, tramvaji, jeď! Popoháněla jsem vozidlo hromadné dopravy v posledním úseku mé dnešní dobrodružné cesty. U domu jsem vyskočila a běžela dom, abych tam byla o dvě minuty rychleji a o zkrátila dobu neklidu či čas nahlášení. A UF! No jo, no, ode dneška vracím věci hned na své místo.

Jen mě teda mrzí, že jsem si na ten skenr nevzpomněla až na policejní stanici. Navíc jsem blonďatá. Veselou historku bych měla nejen já, ale i policajti.

Jinak...esi vám tohle přijde jako prd dobrodružství, chápu. Pro mě je to stokrát dobrodružnější než sedět v kanclu. Jen si říkám, jestli bych na ty služebky neměla jezdit častějc, aby se mi ty veselé příhody tahkle nekumulovaly do jedné cesty :)

Autor: Zuzana Taucová | čtvrtek 2.4.2015 17:54 | karma článku: 12.15 | přečteno: 1360x

Další články blogera

Zuzana Taucová

Brčko nad zlato!

Chlapeček křičí:„Pánové, do toho!”„Kdepak jsi to slyšel?” ptám se ho - ptám se ho takto často, když nějaká slova či spojení říká prvně. Sedíme jen 12 řad od ledu, na hokeji. Aspoň snad konečně uvidí puk.

27.1.2016 v 8:22 | Karma článku: 3.88 | Přečteno: 167 | Diskuse

Zuzana Taucová

Od nikoho jiného to nechci

„Hele, sousedka si otevřela kadeřnictví" „Tyjo, to si ty vlasy radši ostříhám sama, než ji sypat peníze do chřtánu!" Vtip? Ne, leckdy česká realita, ale stačí se posunout o pár set kilometrů dál a...

12.12.2015 v 7:33 | Karma článku: 16.47 | Přečteno: 1079 | Diskuse

Zuzana Taucová

Všichni jsme pořád děti

Nevěřila jsem tomu. Myslela jsem si, že když dítě vyroste a je z něj dospělý, je to někdo jiný, jiný člověk. Tak jsem to měla nastavené, když jsem byla malá.

18.11.2015 v 19:54 | Karma článku: 9.29 | Přečteno: 243 | Diskuse

Zuzana Taucová

Mně se chce kakat!

Rodiny s autem to mají jednoduché: v pátek navečer vynesou dvacet tašek plných nezbytných věcí před dům, díky lety nabytým zkušenostem naskládají do kufru, pod nohy spolujezdce i pod nohy dětí, a jede se. Já a můj syn auto nemáme, což je vzhledem k faktu, že řidičské oprávnění jsem získala na sedmý pokus, nejspíš dobře. Sice nemusíme řešit hlavolam s naskládáním zavazadel do auta, zato čelíme jiným výzvám.

28.4.2015 v 5:54 | Karma článku: 22.27 | Přečteno: 1678 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Václav Toman

Jak souvisí držení těla a naše myšlenky?

Doba čtení: 3 minut Při vzpřímeném držení těla si vybavíme spíše pozitivní vzpomínky. Jak je to možné?

24.9.2017 v 11:35 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 52 | Diskuse

Jan Pražák

Utrpení mladého horňáka

„Koukejte, kluci, támhleta v těch červenejch plavkách má nejmíň čtyřky. Dvouručky. Sice budou trochu volnější, ale zato s parádně velkejma bradavkama. Takový já znám.“

24.9.2017 v 11:23 | Karma článku: 7.97 | Přečteno: 198 | Diskuse

Dana Adámková

Tak a je to tady

To byla fuška. Řeknu vám, že mi ti malí drobečci dali zabrat. Ale musela jsem i zasmát pod vousy. Kdybyste viděli paničku, jak byla červená, funěla a tlačila stejně jako já.

24.9.2017 v 11:19 | Karma článku: 8.05 | Přečteno: 81 | Diskuse

Libuse Palkova

Tchýně a uzený

Kromě policajtů a politiků jsou dalším nejčastějším terčem vtipů tchýně. Následující knižní tituly se týkají nejen tchýní samotných, ale i toho, jaké radosti a strasti soužití s nimi přináší

24.9.2017 v 10:47 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 189 | Diskuse

Zdeněk Šindlauer

Quo vaditis, nádražáci?

„Naše třídní společnost sestává z dělníků, rolníků, pracující inteligence a nádražáků“ říkával nám soudruh profesor, který tehdy už dávno přesluhoval, a tak ho mohli ze školy vyhodit jedině do důchodu. A měl pravdu.

24.9.2017 v 7:35 | Karma článku: 21.44 | Přečteno: 535 | Diskuse
Počet článků 38 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1703
Svobodná matka dobrodruh.) a majitel www.taucova.cz

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.