Brčko nad zlato!

Chlapeček křičí:„Pánové, do toho!”„Kdepak jsi to slyšel?” ptám se ho -  ptám se ho takto  často, když nějaká slova či spojení říká prvně. Sedíme jen 12 řad od ledu, na hokeji. Aspoň snad konečně uvidí puk.

„Od toho pána v bílej čepici,” říká syn a ukazuje na muže v řadě před námi. Jo tenhle.. ten před chvíli taky křičel na fanouška druhého týmu něco o hlavě plné sraček.. prima, myslím si.„Pán hodně křičí, viď”, řikám ale nahlas.„Pán je ukřičený”, uzavírá chlapeček. No, líp bych to neřekla.

Většina lidí, co ten den na hokej přišla, asi patřila mezi fanoušky„zelenejch” nebo„bílejch” - tak jsme je s chlapečkem označili.  Pro nás - čumily, co dostali lístky zdarma, to byl štempl dostačující. Chlapeček fandil zeleným, ty dresy se mu líbily víc,  mně to bylo  buřt uplně, hlavně ať dá někdo gól a můžu si zanotovat nějaký hit z devadesátek, z doby mého mládí.

I rozhněvaní mladí muži v kotli touží po gólu:„My chceme gól!  My chceme gól!”, křičí sborově.„Já bych toho chtěla!" ušklíbne se kamarádka, co přišla na hokej s námi. Fanoušek zelenejch sedicí před ní se otáčí a nevěřícně vrtí hlavou, ale usmívá se. Zato můj chlapeček se moc neusmívá - dnes si na hokej přišel pro brčko a to ještě nedostal. Minule jím plival po kamarádovi - tedy než jsem si toho všimla   a brčko letělo do koše. Plakal celou cestu domů a ještě v noci se dvakrát vzbudil s pláčem, že nemá brčko. Slíbila jsem mu, že mu příště koupím -  opět výjimečně  - kolu. I s brčkem. A on slíbil, že nebude flusat. Normálně na doma ji nekupujem, dva zuby, ty přední, už má černý dost i bez koly.

Viděla jsem, jak je smutný, ani si neužívá, že konečně vidí puk, tak jsem zvedla tři lidi sedící v řadě vedle mě a skočila pro kolu. Tito tři byli hodní  a nebrblali, ti na minulém zápase mi málem vyhlásili vendetu - jen proto, že jsem zvedla je tři a ne deset jiných v mé řadě. A pak přelezla sedačky.

Dávám chlapečkovi kelímek s kolou, sobě kelímek s pivem. Nebyla jsem večer venku asi měsíc, tak se snažím ošálit jedním pivem a zabít dvě mouchy jednou ranou - hospoda i divadlo. Jo, je to pro mě divadlo a nejen pro mě, i pro kamarádku: “Moc tomu nerozumím, ale líbí se mi to”, svěřuje se.  

GÓÓÓL! Rozuměj: 

I'm sitting here in the boring room 
It's just another rainy Sunday afternoon 
I'm wasting my time 
I got nothing to do 
I'm hanging around 
I'm waiting for you 
But nothing ever happens and I wonder 

Prý se rozhodovalo v nájezdech a hala jásala a vískala.  To jsme tam už ale nebyli, zmizeli  jsme po anglicku  po druhé třetině. Sice jsme přišli o moře emocí, ale zase jsme se nemuseli tlačit s více či méně opilými fanoušky sportu v metru. A hlavně jsme už měli splněno: chlapeček si přišel pro brčko, my pro emoce lidí, pro písničky našeho mládí. A taky pro chlapečkovu radost, ať už měla důvod jakýkoliv.