Moje první osmička

..je už pár hodin venku! .. skoro celá. A já čekám, co se bude dít, zatím to jde. Zatím to jde, tak napíšu, jaké dobrodružství to bylo, protože myslím, že lidi se míň bojí, když vědí, co čeho jdou.

Levou dolní jsme vybrali na rentgenu celých úst, nevypadalo to složitě. Nejdřív uspávačka, dvacet minut v čekárně, mezitím šel další pacient, pak už tedy já, s brnící pusou i kouskem jazyka.

Hned na začátku doktor nařízl nožíkem dáseň, aby se k rostoucímu zoubku lépe dostal. Aby se mu lépe dostal na kobylku. Zub se bohužel po kouskách lámal, kus byl zkažený, takže ho ubývalo a ubývalo, nebylo pomalu za co chytit.  V puse jsem měla asi 10 druhů špachtliček, utkvěl mi název jedné z nich: srnčí noha! Tak i tu jsem prosím pěkně měla v puse! A taky savku (ano, opět jsem si vzpomněla na Tomáše Savku, jedno z mála jmen, které si pamatuju z takových těch televizních show, kde se "rodí" zpěváci). A každou chvíli kousek gázy či čeho, prostě sušení, do kterého se vsákávala krev. Ta holt tekla.

Jestli vím to někomu přijde nechutný, nečtěte, někoho to třeba zajímá..

Mno, čas letěl, zub pořád nešel. Zubař se pokoušel rozpůlit kořen na dvě části vrtačkou, ale takovou větší se tam prostě nemoh dostat, tak musel jen tou malou. Práci mu vždy po  pár vteřinách ztížila krev..

Kořeny se však stále držely -  zuby nehty - nechtěly ven a nechtěly. Já, hledíc celou dobu do stropu, jsem si v duchu říkala: pápá zoubku, musíme se rozloučit, tak pá pá. Ani tichá mantra nepomohla.

Po dalších neúspěších jsme zkusili udělat rentgen přímo toho kořene a ze strany, rentgen zlobil, nedělal snímky. Povedlo se to až při druhé sérii pokusů. A ajta krajta! Milý kořínek holt je trošku zahnutý, nahoru, prostě jako kdyby zub měl dole háček! No tak to se pak není čemu divit, že to nejde vytáhnout nahoru, když by to vlastně potřeboval dolů...

Po dvou hodinách mě tedy pak doktor přestal trápit. Zaplaťpámbu, že to skoro nebolelo. Jasně, tak člověk cítí tlak, když mu někdo strká dlátka do kosti, plus občas se dostal kousíček vlající dásně do vrtačky. Dáseň teda nebolela, jen to byl divnej pocit. A bolet možná ještě bude, nechám se překvapit. Jo a šití rány mi nebylo moc příjemný, projevil se u mě plivací reflex.. znáte to, když máte v puse vlas.. .)

Teď je 5, 5 hodiny po zákroku, mám antibiotika, oblbováky, na mírně oteklou tvář jsem si přikládala jahodovou dřeň (v kelímku) a asi půjdu spát..

Pusu ještě trochu otevřu, chvíli to asi půjde ztěžka, ale půjde. Jím minikousíčky melounu, švestek, nektarinek, koupila jsem i jogurtové nápoje. Bude dietka.

Teď jen doufám, že mě nepotkají další komplikace, poležím si teď 4 dny doma, pak kontrola. Tak mi držte palce a já budu u vašeho osmičkového dobrodružství držet vám! Můj případ je z těch horších, ne tak častých,  tak přeji, ať to máte lepší!