Chudinka, má děcko...

Měla jsem pánskou návštěvu. Tak proč by ne, jsem sama, tedy skoro sama, mám dítě. Ozval se mi kamarád, či spíš známý, zda u mě může přespat. Že má práci v Praze dva dny po sobě, aby nemusel jezdit domů. Dlouho jsem ho neviděla, snad 10 let? Jo počkat, vlastně asi před rokem jsme se viděli a říkal něco jako že se soustřeďuje na matky samoživitelky, že má u nich větší šanci… nejsem si jistá, zda na vztah…či na zásun? Podezřívala jsem ho spíš z toho druhého.

Tak co teď?  Rovnou ho poslat někam, nebo bejt hodná a riskovat kolizní situace? Vymyslela jsem zlatou střední cestu: nocleh jsem odsouhlasila, ale s tím, že mu syn zapůjčí svůj pokoj i postel.  Jenže, ono to dítko už je velký, mluví, nezůstane tam, kam ho položíte, takže pokojíček strejdovi půjčit nechtěl. Přemýšlela jsem, jak to udělat. Mohla bych spát se synem v malé posteli nebo na zemi v pokojíčku, ale nejsem blázen, proč bych se vzdávala svého letiště :) Nakonec mě napadl geniální nápad! „Teoušku, chtěl bys prsam?“ (prsam = prso ham = mateřské mléko z prsu) Sice už nekojím, asi měsíc, ale něco z něj ještě teče..jak jsem zjistila. „Když půjdeš spát k mamince a půjčíš strejdovi postýlku, tak bude prsam!“ A na to syn slyšel, tak je to taky chlap, i když malej.

 Děkovala jsem sama sobě, že jsem při nedávném stěhování nevyhodila flanelové pyžamo, kabátek a kalhoty. Jinak mám samé kraťoučké košilky, nebo spím i nahá, ale pro tento večer jsem zvolila slušivý flanelový model.

 Strejda přišel a ve dveřích se syna ptal, zda nechce spát ve svém pokojíčku. „Ne! Zasáhla jsem, Teoušek bude spát se mnou…a dostane prsam“, dodala jsem potichu směrem k Teouškovi, aby nezapomněl na naši spikleneckou dohodu. „Já bych ho rád zastoupil“, kasal se stýček neopatrně. Vzala jsem váleček a vzala ho rovnou po hlavě, odtahla do sklepa, vykopala díru a…. ne, dělám si srandu. „To právě nechci“, řekla jsem.

 Proč? Protože jsem nechtěla. A proč? Neměla jsem chuť na sex obecně, na sex se strejdou nebo mě znechutil jeho rok starý výrok?

 Je žena s dítětem snadný cíl? Proč by měla?

Příběhů, proč se ocitla žena sama, je spousta. Namátkou z mého okolí: kamarádka vyhodila přítele a otce jejich dítěte, protože z rodičáku živila oba…  nějak nemohl nebo spíš nechtěl pracovat a to dlouhodobě. Další odešla od gamblera dřív, než na dveře zaklepe exekutor.  Další kamarádku přítel podváděl v těhotenství, po porodu opustil ji i dítě. Kdo je v tomhle případě chudinka? Ta žena ne. Další kamarádce to s přítelem prostě neklapalo a než zůstávat ve vztahu, který váš ničí, je lepší dát šanci oběma na nový pěkný vztah. A myslím, že čím je dítě menší, tím lépe, snadněji se s novým rodičem sžije. Ale tak či tak, ať už je ten příběh jakýkoliv, dítě není choroba. Dítě je boží dar. Ano, chápu, že každý asi primárně touží po vlastním dítěti, a  pokud je toto mužova životní priorita, není co řešit. Vše je o prioritách. A já si vybrala, než přijmout roli chudinky, radši si to udělám jinak. 

(nebo s někým jiným.)